EVA pingpong

Další těžká písemka

Proti naší standardní sestavě se postavili 3 zkušení borci, ani jeden z nich nebyl nějaký krasohráč, každý si držel svůj osobitý styl.

Luboš Herz je vlastně pomalu jakási legenda BRESTu. Na jedné straně tráva, což je, jak známo, pro mě i Jiřinu samo o sobě téměř mission impossible. Navíc to různě otáčí v ruce a variuje. Měl několik svých nacvičených sestav, které dle potřeby vytahoval jak kouzelník králíky z klobouku. Určitou slabinu měl snad jen v jakési podivné zálibě se po svém útoku téměř zastavit někde mimo běžný herní prostor a kochat se, co udělá soupeř - čili jestli to ještě vrátí nebo už ne. Zvláště Kudlovi se právě toto nesčetněkrát povedlo, což působilo pro nezaujatého diváka komicky a pro zaujatého člena týmu hostí (mě) zábavně a uspokojivě. Ale pojďme od začátku...

Kudlu jsem na úvod nechat sedět se záměrem ukolébat soupeře, kdyby se jim nedejbože povedlo vyhrát úvodní 2 špíly. Dlužno dodat, že tentokrát bůh opravdu nedal. Přestože se Brauer v rozpingu i ve vlastním zápase jevil relativně hratelně, hlavně závěry setů si se mnou ohlídal a v pohodě mě vypoklonkoval od stolu. Jiřina si opět sřihl svoji v poslední době už klasickou houpačku. V tomto případě se Šobou ho ale skončil v její dolní úvrati, kam spadl z výšky náskoku 2 setů a .... rozbil si čumák.

Výše lehce zmíněný duel naší jedničky s legendou vypadal po třech sadách, že by se mohla podařit opravdová haupt-trefa. Pak ale domácí hráč zmobilizovat síly i hlavu a tím vlastně utnul naše reálné naděje na celkový úspěch. Ne snad, že by se z 0:3 nedalo nakonec uvařit něco, co by nám zachutnalo, už se to koneckonců párkrát stalo, ale byla by to opravdu ambiciózní výzva.

Nejsem si jistý, že se pak hrálo přesně podle rozpisu, spíš nějak jinak, ale já jsem se s bůhvíjakou formou nepotkal ani ve zbývajících duelech. Šoba mě vyloženě vypráskal svým forhendem. Mohl jsem si třeba stokrát říkat, že mu to nesmím zvedat a už vůbec ne do toho forhendu, kam bylo nejlépe mu to nehrát vůbec, nicméně dodržet jsem to vůbec nedokázal. Jediné pozitivní na mém výkonu bylo chvilkové vzepění proto Herzovi, kdy jsem pro sebe urval jeden už téměř ztracený set. Tady mě sice soupeř trochu obral, protože vedl jen 2:1, ale nechal jsem se přesvědčit, že už je hotovo, což nesvědčí ani o mé bůhvíjaké mentální kondici ten den. Ono by to ale nejspíš stejně dopadlo podobně, jak jsme uměle dopsali do zápisu.

Jiřina si svorně s Kudlou po výborných výkonech bez problému poradili z Braunerem , který přitom svými statistikami žádný lempl rozhodně není. Jiřík pak proti Herzovi předvadl svoji klasickou protitravařskou úvodní snahu délky života jepice, kterou někdo v útlém mládí zašlápne. Tento spíše formální odpor se brzy přetransformoval v beznaděj, která vyvrcholila naprostou submisivitou. Potěšil pak už jen Kudla, který předvedl ještě kvalitnější houpačku, než jsou ty proslavené z dílny Jiříkovy. Z naprostého dna po prvních 2 úplně dojebaných setech to dokázal skoro až na pohodu otočit.

Přestože 4hru za rozhodnutého stavu obvykle hraju já, tentokrát jsem na to byl se svým sebevědomím tak bídně, že jsem se tohoto morálního práva vzdal. Naše elitní formace si však tohoto kapitánského gesta nedokázal natolik vážit, aby extrémně chaoticky se pohybující dvojici dokázala za to potrestat. Na naši obranu dlužno dodat, že po úderové a bohužel i taktické stráce byli protivníci prostě lepší a to bylo rozhodující.

Celkově to nebylo zrovna uspokojující. Výsledek nic moc a i když tam nepochybně bylo pár velmi hezkých momentů, ani divácky to nevypadlo většinou nijak vábně.

Zápis

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

jirivedra | 12.10.2025 10:29
Jo. Soupeř lepší, zkušenější a se svým osobitým stylem, který nám moc nechutná. Když by se nám to víc povedlo, tak to asi můžem v odvetě ukopat na kříž, ale na vítězství by to musela být extrémní haluz...