12.kolo Povodí Moravy - EVA B 1:9
publikováno 30.01.2020
V povodí Moravy opět na vítězné vlně
V poměrně brzské hodině, kdy IŤáci jsou většinou v plném zápřahu a umělci ještě cítí chuť zubní pasty na patře, jsme se sešli v dobře známé zasedačce na Povodí Moravy k letošní
odvetě. Vzhledem k nedávné rekonstrukci v rámci budovy šlo o jejich letošní první utkání doma.
"Herna" doznala značného vylepšení(i když se jí rekontrukce jinak ani nedotkla). K prolízačkám a drátěným programům v podobě naskládaných stolů, židlí a žbrlení, které skýtají
pro míček mnoho útulných úkrytů, se tentokrát přidala ještě celá rodina kancelářských přístrojů a pomůcek. Tu se na parametu na vás kouká řezačka, tu z podstolu směje laminovačka. Nahoře si
lebedí tiskárna, čemuž příhlíží celé hejno krabic. No zkrátka máte velkou motivaci míček odehrát, aby jste pak tu malou kulatou zpropadenou věc nemuseli hledat a lovit.
Začali jsme ve dvou, bo 16tá hodina středeční byla pro El Capitana poněkud vražedná. Já zkrátka odpískal dva mítingy a letěl jsem na pinec, prostě srdcař. S Kudlou
jsme začali včas, ale zatímco on už v pohodě dohrával druhý špíl, kde nedal soupeřům šanci, já se tahal se Zorníkem. Nějak mě to po dovolené nelepí a nožky neposlouchaj. Asi jim rytmus
Ekvádorské samby nepomohl. Nicméně jsem ho tři jedna dal, ale jak vidno ze zápisu, bůhvíjak pod kontrolou jsem to neměl. Podobně s Krejčím. Sice tři nula, ale vše těsně, a vše
nejtěsnějším rozdílem. Až Ryšavý mě nezlobil a bylo to naklid.
V průběhu tohodle mého posledního špílu přišel Milan. Kudla už měl hotovo, neztratil ani set, takže Milana trochu rozpinkal a El Capitan šel na to. Nejdřív uklofal Ryšavýho,
pak i Zorníka a když se pustil do Krejčího, tak jsme s Kudlou šli hrát čtyřhru proti již odehravším starším pánům.
Ono už bylo stejně dávno rozhodnuto i bez El Capitana. Dodám jen, že na Krejčího Milan tentokrát nestačil. No a ve čtyřhře se přecejenom projevila nejen papírová kvalita našeho
dua a celkem jasně jsme vyhráli.
9:1 je poměrně dost jasný výsledek a Povodí tak nějak potvrzuje, že se jim letos nedaří a že jsou zřejmě kandidáti na sestup.
Komentáře
Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.
Kategorie: stolní tenis
Návštěv: 68023
Dnes: 2
Online: 2
Naši sponzoři a partneři
- nemáme
Ti "důchodci" mě s těmi svými brzkými začátky už začínají pít krev. Nemyslím konkrétně ani tak tyto tři pány, spíš obecně.
I přes časovou optimalizaci a minimalizaci svých pracovních povinností jsem na místo dorazil až 16:45 a to už bylo prakticky rozhodnuto. Kudla právě hrál se Zorníkem třetí set a protože na jeho začátku jsem tam ještě nebyl, tak asi nechtěl, aby soupeři držkovali, že nemají s kým hrát, takže se snažil špíl ještě natáhnout. Bylo to tuším něco jako 5:7. Když jsem se ale objevil, tak ve vzduchu zavětřil potenciál nikotinové vzpruhy a rychle to ukončil. Poté mu soupeři vysvětlili, že by mě měl ještě trochu rozpinkat. Po 2 rychlých zameteních výměny pochopil, jaké má takový rozpink mít parametry a po dalších 5 minutách jsem byl připraven.
První na řadě byl Zorník, nikoliv Ryšaný, jak praví oficiální zápis i Jiřinou napsaný článek. Na Zorníka tak nějak dlouhodobě umím. On mě totiž nedokáže pořádně ztrestat za ty nálivky, co nejen jemu často dělám. Hned několikrát jsem mu jeho nedůrazné smeče vrátil svým oblíbeným a divácky atraktivním kontraúderem. Přes jeho fyzické (ne)dispozice a postoj hned u stolu na něj kupodivu až tam moc nefungovalo rychlé podání na tělo. Neodradilo mě ani snad 5 zahozených setbolů v prvním setu a dal jsem ho.
Krejčí, jehož více než tenisový forhend s rukou nataženou jako rameno jeřábu a usilovnou prací celého těla, po jejímž dokončení skoro až spadne na stůl, by se v podobě momentky hodil na titulní stranu knihy o pinecových antivzorech, se na mě jistě psychicky připravil. Minule jsem ho poprvé v životě sejmul a moc z toho nadšený nebyl. Měl jsem tehdy docela štestí na prasata a dlužno dodat, že tentokrát to bylo právě naopak - jak co do prasat, tak co do výsledku.
Ryšavý byl nebezpečný jen v rozpinku. Má sice docela kladivoidní útok z bekhendu, ale kromě něj tam nic moc nebezpečného nebylo. Především se dost vyhazoval a to včetně těch obávaných bekhendů.
Ke svým spoluhráčům nemám moc co dodat kromě slov díků, že jsem se vůbec nedostal pod tlak nutné potřeby udělat aspoň jednu (radši dvě) výhru. Buhužel pod podobným tlakem asi budeme všichni zhruba za necelé 3 hodiny v utkání proti Motivaci, které podle papírových předpokladů a zkušeností z přechozího měření sil dopadne asi dosti těsným výsledkem.